Alpy

Alpy — Wed, 04 Feb 2009 18:47:03 +0000

Alpy (německy Alpen, francouzsky Alpes, rétorománsky Alps, italsky Alpi, slovinsky Alpe) jsou rozsáhlým evropským pohořím. Název „Alpy“ resp. francouzský a latinský název „Alpes“ pravděpodobně pochází z latinského albus (bílý) nebo altus (vysoký). Dalším možným vysvětlením je keltský výraz „alp“, který označuje vysoké pohoří.

článek vychází a zčásti přebírá text z wikipedie (http://cs.wikipedia.org/wiki/Alpy)

Alpinismus je druh horolezectví provozovaný v horách. Název pochází ze jména horstva Alp, kde klasické horolezectví vzniklo, ale s rozšířením horolezectví se význam rozšířil na stejnou činnost v libovolných horách.
Alpinismus zahrnuje široké spektrum činností v horách - lezení skalních cest překonávaných volným lezením, technické lezení po umělých pomůckách, výstupy ve sněhu, ledu a po ledovcích, pohyb na lyžích (skialpinismus), pěší přechody. Spojujícím prvkem je horský terén velehorského rázu.

Alpské lyžování je disciplína závodního lyžování, v němž se závodník snaží o projetí dané trati ze svahu dolů v co nejkratším čase. Trať je na svahu vyznačena bránami, které závodníci musí projet způsobem odpovídajícím pravidlům konkrétní disciplíny. Alpy !

Slalom

Slalom se jezdí na trati, která je nejkratší ze všech disciplín a má brány nejblíže u sebe. Dosahované rychlosti jsou nejnižší ze všech disciplín a závodníci trať projíždějí krátkými oblouky v rychlém sledu. Závod se jezdí dvoukolovým systémem na stejném svahu v jednom dni, pro každé kolo je postavena jiná trať. Pořadí je určeno součtem časů z obou kol, vítězem se stává závodník s nejrychlejším celkovým časem. Doporučená vzdálenost tyčí od sebe je asi 13 metrů (v případě tradičních oblouků).

Obří slalom

Trať pro obří slalom je delší než pro slalom a brány jsou dále od sebe. Dosahované rychlosti jsou vyšší než u slalomu a závodníci trať projíždí delšími oblouky ve volnějším sledu. Závod se jezdí dvoukolovým systémem na stejném svahu v jednom dni, pro každé kolo je postavena jiná trať. Pořadí je určeno součtem časů z obou kol, vítězem se stává závodník s nejrychlejším celkovým časem. Obří slalom se také označuje GS (z anglického Giant Slalom).

Super obří slalom

Trať pro super obří slalom je delší než pro obří slalom a brány jsou také dále od sebe. Dosahované rychlosti jsou vyšší než u obřího slalomu a závodníci trať projíždějí dlouhými oblouky ve volném tempu. Trať obvykle obsahuje také skoky a sjezdové pasáže. Závod se jezdí jednokolovým systémem. Vítězem se stává závodník s nejrychlejším časem. Super obří slalom se také označuje Super-G (z anglického Super Giant Slalom).

Sjezd

Sjezd je nejrychlejší disciplínou alpského lyžování. Trať je nejdelší ze všech disciplín a brány v podstatě jen ohraničují trať. Sjezd obsahuje náročné oblouky ve vysokých rychlostech, skoky a rovné pasáže. Závod se jezdí jednokolovým systémem. Vítězem se stává závodník s nejrychlejším časem.

Alpská kombinace

Alpská kombinace se skládá z jednoho kola sjezdu a dvou kol slalomu. Všechny časy jsou sečteny a vítězem je závodník s nejkratším celkovým časem. Sjezd a slalom do kombinace se konají odděleně od samostatných disciplín a jsou také kratší.

Geografický popis

Celé pohoří se táhne v šířce od 130 až 260 kilometrů a v délce kolem 1200 kilometrů celkem přes sedm států od francouzské riviery a pobřeží Středozemního moře na jihozápadě až k Vídni na východě. Zaujímá rozlohu kolem 180 000 km2. Řeka Rýn na švýcarsko - rakouských a švýcarsko - lichtenštejnských hranicích a přibližná spojnice Lichtenštejnska s italským městem Como vytyčují hranici mezi dvěma základními podcelky: Západními a Východními Alpami.

Geologie v pohoří Alpy

Vznik pohoří jménem Alpy

Počátek vzniku se datuje do doby kolem spodní křída, kdy se na dno geosynklinály, neboli mořské rozsedliny v oceánu Tethys usazovaly sedimenty. Ve třetihorách, asi před 40 až 60 miliony let vlivem natlačování Africké desky na Eurasijskou se začaly vrstvy usazenin vrásnit, tzv. alpínská orogeneze. Výrazné vyzdvihování probíhalo na přelomu třetihor a čtvrtohor. Dalším faktorem modelování pohoří bylo pleistocénní zalednění, po němž nám zbylo pouze něco kolem 3 000 km² ledovců, četné kary a jezera (největší Bodamské).

Složení

Alpy jsou složitý příkrovový horský systém. Ze severního a severozápadního směru byly kdysi nasunuty hlavní, největší příkrovy. Z hlediska geologické stavby můžeme Východní Alpy rozdělit na Centrální krystalické Alpy (rula, svor a břidlice), Severní vápencové Alpy (vápenec, dolomit) a Jižní vápencové Alpy. Ve vápencových Alpách převládají horniny zejména z období triasu, jury a křídy (usazené horniny z druhohor). Na severozápadním okraji Západních Alpách (Vnější krystalické Alpy) se také vyskytují pásma vápenců. Krystalické Alpy se dělí na Vnější (hercynské krystalické masívy a Vnitřní (pevninské příkrovy a metamorfované horniny). Centrální masívy tvoří jádro (žuly, ruly a krystalické břidlice), které je zbytky starších hor z karbonu.

Hledáte informace o lyžování v Rakousku? Čeká Vás zimní dovolená v Rakousku a zajímáte se proto o lyžařská střediska rakouských Alp? Zkuste tento portál - Alpy jedině zde

Pak je internetový portál Lyžování v Rakousku to pravé místo, kde vše nutné najdete. Nabízí se Vám zde například interaktivní podrobná mapa Rakouska, informační servis přinášející aktuální informace o počasí v rakouských Alpách, popsaná nejnavštěvovanější rakouská zimní lyžařská střediska čizimní Alpy pohledem online webkamery.

Rakousko je Mekkou pro všechny typy lyžařů. A to od začátečníků až po závodníky, kteří v Alpách trénují. RakouskéAlpy, to jsou tisíce perfektně upravených sjezdovek, kvalitně vybavených středisek i cen, které odpovídají nabízené kvalitě. Nadmořská výška alpských středisek v Rakousku je 544 – 3440 metrů. S lyžováním v Rakousku má spousta lidí neodmyslitelně spojeny jízdy po ledovcích, které jsou zde turisty velice oblíbené. Pro snowboardisty je Rakousko zemí zaslíbenou, protože v téměř každém středisku je velký snowboardový park s prvotřídní úpravou terénu. Rakouské Alpy jsou mimořádně vhodné pro učení lyžováni nebo jízdy na snowboardu. Je to země světově proslulé vysokým standardem lyžařských škol a služeb lyžařských instruktorů. Pro nás je to velice lákavá a blízká země, kde je skoro nekonečná zima, proto je Čechy tak vyhledávaná.
Lyžování v Rakousku

Rakousko lze bez nadsázky označit za kolébku alpského lyžování. Již v roce 1895 vynalezl Rakušan s českými předky Matthias Zdarsky první lyžařské vázání pro sjezd, v roce 1904 byla nedaleko Arlberského průsmyku otevřena první regulérní vyhrazená sjezdovka na světě a také v lyžařských školách a organizování prvních sjezdových závodů si Rakousko nárokuje prvenství. Například jeden z nejznámějších a rozhodně nejslavnějších sjezdů světového poháru se v Kitzbühelu na proslavené sjezdovce Hahnenkamm koná již od roku 1931, když neoficiální závody se v tomto městě pořádaly již od roku 1895. A ne náhodou se v Innsbrucku, metropoli Tyrolska, již dvakrát konaly Zimní olympijské hry, a to v letech 1964 a 1976.

A této lyžařské tradice jsou si Rakušané náležitě vědomi. Asi v žádné jiné zemi světa nesouvisí totiž lyžařský sport, vrcholový i rekreační, tolik s každodenním životem místních obyvatel. A zdaleka nejde jen o úspěchy či neúspěchy nejlepších lyžařů ve světových pohárech, které jsou u našich sousedů sledovány se stejným zájmem a reakcemi jako u nás například výkony hokejistů nebo fotbalistů. Legendy jako Karl Schranz, Toni Sailer, Franz Klammer, , Annemarie Moserová, Hermann Maier či Stephan Eberharter jsou zde uctívanými celebritami první kategorie. Rakousko je zemí, ve které se rekreace na lyžích stala, především během posledních 20 let, podstatným zdrojem ekonomických příjmů a zimní turistický ruch je důležitým faktorem národního hospodářství celé země a životní úrovně místních obyvatel.

Dnes Rakousko nabízí více jak 3 500 nejmodernějších lanovek, přes 22 000 km sjezdových tratí a osm ledovcových areálů, kde se můžete oddávat bílému sportu po celý rok. Tato čísla staví jednoznačně Rakousko na pozici evropské lyžařské velmoci číslo 1. Zkrátka a jednoduše, patrně pro žádnou jinou zemi se nehodí označení „skutečný ráj pro lyžaře“ tak, jako právě pro Rakousko.

Budeme-li srovnávat Rakousko s ostatními alpskými zeměmi, pak nalezneme spoustu výhod a samozřejmě i nemálo záporných faktorů, které však často závisí na úhlu pohledu. Například je pravdou, že většina ubytovacích kapacit se vyznačuje menší lůžkovou kapacitou a polohou zpravidla dále od skiareálu než například většina residencí ve Francii. Ovšem valná většina těchto zařízení je vybudována tak, aby funkčně a esteticky doplňovala tradiční venkovskou zástavbu v alpských údolích. Navíc většina pensionů, gasthofů a menších rodinných hotelů je stále provozována samotnými majiteli, a tak se všude v Rakousku setkáváme s příjemnou atmosférou doplněnou pohostinností a ochotou ubytovatelů.

Další častou výtkou bývá, že Rakousko je postaveno na menších lyžařských areálech. I tento fakt se však pomalu mění a posledním trendem je sdružování lyžařských středisek do velkých regionů s jednotnou permanentkou; například oblast Ski Amadé zahrnuje na 860 km sjezdovek a pozadu rozhodně nezůstávají i další oblasti jako Top Ski Kärnten / Östtirol, Zillertal nebo Tiroler Oberland. I když se často jedná o rozlehlé regiony, kde jsou místní lyžařská střediska „spojena“ pouze platností skipasu, výjimkou rozhodně nejsou ani propojené skiareály, kde můžete prolyžovat desítky a stovky kilometrů různých tratí bez zbytečného a „zdržujícího“ sundavání lyží.

Co se týká nadmořské výšky a upravenosti tratí, pak Rakousko drží pozici někde ve středu pomyslného peletonu, i když podle posledních statistických údajů se například podílem uměle vysněžených sjezdovek řadí na jedno z prvních míst.

I cenovou náročností můžeme Rakousko zařadit někam mezi nepochybně dražší Švýcarsko a někdy až extrémě levnou Itálii, ale i zde se najdou čestné výjimky.

Nepochybnou výhodou je pak vzdálenost z České republiky, která předurčuje Rakousko ke kratším než týdenním návštěvám.

A proto pokud se zamýšlíte vydat na pořádnou lyžařskou dovolenou nebo si jen odskočit na „prodloužený víkend“ na některý z ledovců, pak věřte, že Rakousko je tou správnou volbou. A Alpy také.

Rakousko

Alpy — Wed, 04 Feb 2009 17:47:24 +0000

Rakousko (oficiální název zní Republika Rakousko, německy Republik Österreich) je vnitrozemská federativní republika ležící ve střední Evropě. Skládá se z 9 spolkových zemí. Hraničí s Lichtenštejnskem (délka hranice 35 km) a Švýcarskem (164 km) na západě, s Itálií (430 km) a Slovinskem (330 km) na jihu, s Maďarskem (366 km) a Slovenskem (91 km) na východě a s Českem (466,1 km) a Německem (784 km) na severu. Rakousko je členskou zemí Evropské unie. Největší města jsou Vídeň, Štýrský Hradec, Linec, Salzburg a Innsbruck. Oblíbenými turistickými cíli jsou Vídeň, Salzburg a Innsbruck, a také Zell am See, Grossglocknerská vysokohorská silnice a Kitzbühel.
Österreich znamená v češtině „východní říše“. Pochází ze staroněmeckého Ostarrichi (doloženo v listině císaře Oty III. z roku 996), což bylo označení pro tzv. Východní marku (Marchia orientalis), která byla v tehdejší době nejvýchodnějším územím s německým obyvatelstvem. Latinizovaná podoba Austria nemá nic společného s Austrálií (terra australis incognita = neznámá jižní země).

České pojmenování Rakousko (historicky Rakúsy, později Rakousy) pochází od pohraničního hradu Ratgoz (dnes Raabs na soutoku Moravské a Německé Dyje), jehož název čeští obchodníci zkomolili na Rakús (nebo Rakuš). Podle něj pak pojmenovali okolní území a později celou zemi.[1]

-> http://cs.wikipedia.org/wiki/Rakousko

Francie - Isere

Alpy — Wed, 04 Feb 2009 17:39:13 +0000

ISERE
Městečko je správním sídlem oblasti Isćre s hlavním městem francouzských Alp Grenoblem. Je rovněž výchozím místem do lyžařské oblasti, která se pro rozvoj lyžování více otevřela až po zimních olympijských hrách v r. 1968. Zde je také možno hledat začátky lyžařské historie ve Francii: právě v Dauphiné se v r. 1878 objevily na sněhu první stopy lyží. Co pro Savojsko znamená Mont Blanc a jeho masív, to je pro oblast Isćre mocný horský masív Oisans a chráněné území národního parku Ecrins.
Na JZ od Grenoblu, v horském pásmu Vercors, které bylo v r. 1970 prohlášeno regionálním parkem, vznikla zhruba ve stejné nadmořské výšce 1 050 m tři zimní střediska.
VILLARD-DE-LANS, AUTRANS, LANS-EN-VERCORS (1 050-2 000 m)
Několik stovek kilometrů lesních běžeckých tratí jsou hlavní atrakcí této oblasti. Nicméně i sjezdaři si tu přijdou na své. Villard-de-Lans disponuje spolu se satelitním střediskem Balcon-de-Villard (1 200 m) přibližně 35 výtahy a lanovkami a 150 km upravených tratí všech obtížnostních kategorií. K nejobtížnějším patří Cote 2 000. Autrans (1 050 m), které bylo v r. 1968 místem olympijských soutěží v běhu na lyžích, patří k nejvýznamnějším francouzským střediskům této disciplíny. Každý rok se zde pořádá masový běžecký závod Foulée Blanche (Bílá stopa) , masový běžecký. V blízkosti vesnice Lans-en-Vercors (1 020 m) se nachází Sněhový stadión, odkud na tucet lanovek a vleků dopravuje lyžaře až do výše 1 820 m (Grand Cheval). K rozšíření dochází na Pic St. Michel (1 966 m).
CHAMROUSSE (1 400-2 250 m)
Na V od Grenoblu se pod Croix de Chamrousse (2 253 m) nacházejí další dvě střediska: Le Recoin (1 650 m) a Roche-Béranger (1 750 m). Z Grenoblu sem lze dojet autem za půl hodiny. Chamrousse bylo místem olympijských soutěží v r. 1968; zlaté olympijské medaile tu získal Jean Claude Killy. Známá sjezdovka Casserousse vede z vrcholu Croix de Chamrousse (2 253 m) až k silnici směřující do Grenoblu, ve výši 1 400 m, a zaslouží si pozornost všech sportovních lyžařů. Stejně zajímavé jsou i další tratě končící v Le Recoin. Příjemné je sjezdování ve více zalesněné oblasti Roche-Béranger; tratě jsou tu poměrně snazší než v Le Recoin a hodí se zejména pro lyžování rodin s dětmi. Určitou nevýhodou této oblasti je její blízkost od Grenoblu, což se pro-jevuje zvýšenou návštěvností hlavně o sobotách a nedělích.
LES SEPT LAUX (1 340-2 100 m)
Sv. od Grenoblu, z údolí Isćre, se zdvíhá horský řetěz Chaine de Belledonne se zimním střediskem Les Sept-Laux (Sedm jezer, 1 340 m). Také tato oblast je snadno dosažitelná z Grenoblu asi půlhodinovou jízdou. Středisko vzniklo asi před patnácti lety ze dvou vesnic Le Pleney a Prapoutel. Lyžařské území je rozděleno na dvě části: vých. svahy (Le Pleney) mají dopolední slunce, které pak ozařuje až do pozdních odpoledních hodin záp. svahy směrem na Prapoutel. Více jak třicet vleků a sedaček umožňuje lyžování z výše až 2 100 m v krásné, členité krajině. Tratě vedou často hustými lesy. Velmi dobré podmínky jsou jak pro zkušené, sportovní lyžaře, tak i pro lyžování dětí. I tato oblast je pro svou blízkost oblíbena lyžaři z Grenoblu (40 km) a Chambéry (57 km).
L’ALPE-D’HUEZ (1 860-3 330 m)
Geografická poloha a značná nadmořská výška zaručují v tomto středisku výjimečně dobré klimatické podmínky. Rozsáhlému lyžařskému území vévodí Pic Blanc (3 350 m) s několika kabinovými lanovkami. Na 90 vleků a lanovek zpřístupňuje vhodné tratě lyžařům všech kategorií. Z vrcholu Pic Blanc vede také supersjezdovka Sarenne, dlouhá 16 km, kterou lze srovnat, zejména pokud jde o přírodní krásu, s lyžováním ve Valée Blanche nebo se sjezdem z Pointe de Vue des Grands-Montets v Chamonix-Argentićre. Piste du Tunnel, začínající krátkým tunelovým úsekem, je náročným sjezdem, vyžadujícím značnou lyžařskou zkušenost a odvahu. Přístupnější sjezdování lze najít na svazích Lac Blanc, Signal a Signal de l’Homme (2 100-2 200 m). Síť lanovek je protažena do satelitních míst Villard-Reculas (1 480 m) a Aurisen-Lisans. Nová kabinová lanovka spojuje s touto oblastí i vesnici Vaujany. Rozsáhlé jsou možnosti volného lyžování, včetně letního lyžování na ledovci. L’Alpe-d’Huez tvoří součást tzv. Velké galaxie (Grande Galaxie), kde permanentka platí i pro lyžování v Les Deux Alpes (spojení helikoptérou), Serre Chevallier, Puy-St-Vincent, Bardonecchia (Itálie) a v dalších jižnějších střediscích “Mléčné dráhy”. L’Alpe-d’Huez má své letiště (Altiport) a pro své nesporné přírodní krásy se stalo v i v letním období mondénním střediskem význačných osobností a filmových hvězd. Na základě dlouhodobé dohody je L’Alpe-d’Huez cílem jedné z horských etap světoznámého cyklistického závodu Tour de France.
LES DEUX-ALPES (1 650-3 600 m)
Dvě horská území vytvářejí známé zimní středisko Les Deux-Alpes, rozkládající se dále na JV k italské hranici. Jedna část patří k Vénosc v údolí Vénéon, druhá pak k Mont-de-Lans v údolí Romanche. Říká se, že toto středisko svou nejednotností stylu připomíná spíše Divoký západ než horskou alpskou vesnici. Nicméně klima, přírodní krásy a možnosti vysokohorského lyžování vynahrazují jakékoliv nedostatky tohoto typu. Dominujícím vrcholem je zde Pic de la Meije (3 983 m), od něhož na V je Alpages du Diable a na Z Pied Moutet (2 339 m). Na ledovci Mont-de-Lans je vybudován v Evropě snad největší areál pro letní lyžování. Lanovkami se lze dostat až do výše 3 568 m na Dôme de la Lauze, do samé blízkosti nejkrásnějších masívů horského parku Ecrins, Meije a Rateau (3 809 m). Souběžně se 3 gondolami jede rychlovýtah Jandri-Express, který vás za 20 min. vyveze z Les Deux-Alpes až na ledovec. Horní část sjezdovky je mírnější, z Cretes (2 185 m) pak příkřejší a náročnější. Severní objížďka je snazší. Pro méně pokročilé slouží tratě na Pied Moutet. Velmi krásné je údolí Vénéon, oblast zasvěcená horskému vůdci Gaspard de la Meije, který jako první zdolal vrchol La Meije.

Francie - PŘÍMOŘSKÉ ALPY

Alpy — Wed, 04 Feb 2009 17:37:39 +0000

PŘÍMOŘSKÉ ALPY (Les Alpes Maritimes)
Říká se, že Přímořské Alpy - Alpes Maritimes - jsou pro Francii dar nebes. Bohatství sněhové přikrývky je neustále ozařováno sluncem. Les Alpes Maritimes jsou oblastí, která se nachází ve vzdálenosti 50-200 km na S od Azurového pobřeží. Pro zimní sporty je územím, vzhledem k již. poloze, poněkud exotickým. Zimní střediska, která zde postupně vznikala v posledních 10-15 letech, pokud jde o sportovní nabídku, si nic nezadají s nejmodernějšími vysokohorskými středisky v severnější části francouzských Alp. V posledních letech je tato oblast pro své přírodní a klimatické zvláštnosti pova-žována za lyžařský ráj Francie.
SERRE-CHEVALIER (1 350-2 800 m),
Nachází se v nejsev. části Přímořských Alp, patří k deseti největším střediskům zimních sportů ve Francii. Spojením tří obcí vzniklo rozsáhlé lyžařské území na okraji národního parku Ecrins, kterému vévodí stejnojmenná hora Serre-Chevalier (2 485 m). Lyžařské svahy stoupají až do výše 2 800 m (L’Eychauda-2 860 m, Clos Gauthier-2 582 m, Pic de l’Yret-2 830 m) a nabízejí celou plejádu sjezdových tratí. Tato oblast byla svého času (počátkem 80. let) vážným kandidátem na uspořádání zimních olympijských her, kandidaturu předkládalo blízké město BrianÇon. Charakteristikou zdejšího zvláštního klimatu je poměrně suchý vzduch, dlouhý sluneční svit a bohaté srážky, umožňující lyžování v hlubokém sněhu. V tomto směru se doporučuje zejména Les Guibertés a svahy pod Tete du Grand Pré, dál Col de Fréjus, Tete de la Cucumelle a sousední údolí (Vallouise, Puy-Saint-Vincent). Lyžování v těchto oblastech předpokládá již lyžaře zkušené v jízdě ve volném terénu. Velmi zajímavý je sjezd zvaný Vallons de la Meije (asi 32 km od Serre-Chevalier přes Col du Lautaret), vedoucí do údolí Romanche (La Grave); doporučuje se vzít si na pomoc horského průvodce.
MONTGENćVRE (1 854-2 700 m)
12 km na SV od BrianÇonu leží další lyžařská oblast, táhnoucí se až do Itálie k San Sicario a Sestrićre. Zimní středisko Montgenćvre (1 854 m) leží v průsmyku téhož jména a je vlastně propojeno na další střediska, vytvářejíc s nimi známou “Mléčnou dráhu” (Voie Lactée). Na stovku vleků a lanovek, mezi nimi 7 visutých lanovek, vede k tratím o délce více než 300 km.K přednostem této oblasti patří dobře vybudovaná síť tratí v nadmořské výšce mezi 1 500-2 800 m, vhodných pro každou úroveň lyžování. Propojení na “Mléčnou dráhu” vede přes Grand Chalvet, jehož svahy a tratě spadají do Itálie (nutný osobní průkaz pro eventuální hraniční kontrolu). Nejvíce frekventované svahy leží na La Bergerie, Chalvet a Le Prarial.
PUY-SAINT-VINCENT (1 400-2 750 m)
Ve vých. části národního parku Ecrins se nachází další, rozlohou sice menší, nicméně lyžařsky velmi zajímavá oblast Puy-Saint-Vincent. Středisko je situováno ve dvou úrovních: 1 390 a 1 600 m. Terény jsou zde velmi členité, kromě běžeckých tratí se zde nabízejí i velmi náročné sjezdy, které jsou využívány i pro soutěže mezinárodní úrovně. Sedačkovou lanovkou L’Arlesienne se lze dostat na vrchol Pendine (2 750 m) a mít před sebou sjezd s výškovým rozdílem 1 300 m. Na sev. svazích údolí Narreyroux je takřka vždy možnost lyžování v hlubokém, prachovém sněhu. Puy-Saint-Vincent a sou-sední Vallouise jsou výchozími místy pro lyžařské túry do oblasti Pelvoux (3 946 m) a Barre de Ecrins (4 102 m). V mírném klimatu se již zrcadlí vliv blízkosti Středozemního moře.
ORCIćRES-MERLETTE (1 850-2 650 m)
Říká se, že kdo lyžuje v Orcićres-Merlette, je jednou lyží na severu a druhou v jižní Francii. Asi 400 m nad vesnicí Orcićres vzniklo středisko s obytnými, až 15patrovými budovami. Asi třicet výtahů a lanovek vede na 45 tratí různé náročnosti. Jejich společným jmenovatelem je slunce, neboť Orcićres-Merlette leží na již. straně mezi Mont Douvet (2 655 m) a Pointe de Méollion (2 483 m). Kdo dá přednost sev. exponovaným svahům Serre-Eyraud, musí na druhý břeh říčky Drac. V jejím údolí je také vyznačeno na 25 km běžeckých tratí, které se ještě dále prodlouží ve spojení s Champoléon a Pont du Fossé (až na 95 km). Tuto oblast vyhledávají zejména ti lyžaři, kteří touží po rychlém opálení.
SUPERDÉVOLUY (1 470-2 500 m)
Ještě dále na Z, v masívu Dévoluy, 4 km od St. Etienne-en-Dévoluy, vzniklo moderní zimní středisko, nazvané Superdévoluy. Jsou to vlastně dva gigantické obytné bloky, v jejichž moderní architektuře jsou zahrnuta všechna zařízení, která moderní středisko zimních sportů může potřebovat - tedy vše pod jednou střechou. A pár kroků od těchto “nestvůr” nastupujete na vleky a sedačkové výtahy. Zvláštností těchto budov je systém jejich vlastnictví: byty mohou mít několik majitelů, kteří vlastní a užívají “svůj” byt ve sta-novenou dobu podle vlastnické smlouvy. Lyžování se soustřeďuje kolem Pic de Bure (2 709 m) v rozmezí 1 400-2 500 m. Spojení se střediskem Joue du Loup přes vrchol Pierre d’Agnićres (2 150 m) rozšiřuje dále možnosti lyžování a lyžařských výletů.
RISOUL A VARS (1 650-2 500 m)
Na J od BrianÇonu, na sev. svazích Kotických Alp (les Alpes Cottiennes), se nacházejí zajímavá střediska Risoul a Vars. Ve stejné nadmořské výšce (1 650 m) leží vlastně tři části: Saint-Marcellin, Sainte-Cathérin a Sainte-Marie-de Vars. Vlastní středisko se nachází pak na úrovni 1 900 m a nazývá se Vars-les-Claux. Odtud stoupají vleky a lanovky na tratě o celkové délce 90 km. Nejvyšším vrcholem je tu Mont Mayt (2 578 m), odkud je možno přejíždět do sousedního střediska Risoul.
LES ORRES (1 530-2 770 m)
Zimní středisko Les Orres začalo vznikat od r. 1970 v nadmořské výšce 1 670 m. Pro tuto polohu a již. slunce se stalo oblíbeným rekreačním místem zejména pro lyžaře z již. Francie. Skládá se vlastně ze tří obcí: Pramouton, Pré-Bois a Bois-Mean. Lyžuje se na úbočích Pic de Boussolenc (2 822 m), Grand Vallon a Petit Vallon. Dolní části tratí vedou zalesněným terénem. Převažují tratě se střední a menší náročností s možností lyžování na volných pláních.
PRA-LOUP A LA FOUX-D’ALLOS (1 630-2 600 m)
Ještě dále již. směrem se nacházejí dvě zimní střediska, která lze počítat mezi velká: Pra-Loup a La Foux-d’Allos. Výhodou Pra-Loup je především jeho krásná poloha ve výšce 1 600 m. Více jak 50 vleků a lanovek vyveze lyžeře na upravené tratě až do výše 2 500 m. Zdejší terény jsou dalšími lanovkami propojeny na La Foux-d’Allos (1 820-2 367 m), kde je více jak 60 km sjezdových tratí. Je tak vytvořen jakýsi lyžařský areál, táhnoucí se od Le Lac (2 500 m) přes Tete de Vescal (2 516 m) na J k Tete de l’Auriac (2 631 m). V sousedství Pra-Loup se ještě nacházejí střediska:Le Sauze (1 400-2 450 m) a Super Sauze (1 700 m). Převažující sev. expozice svahů zde dává jistotu kvalitního sněhu v dostatečném množství. Převažují vleky, které vedou až do výše 2 450 m.
AURON (1 600-2 450 m)
Jedno z nejjižnějších zimních středisek Přímořských Alp Auron se nachází asi 90 min jízdy autem z Nice. Je zde vzácná jednota moderní infrastruktury, životního prostředí a bohatství sněhu a slunce. 120 km tratí spadá do dvou harmonicky propojených údolí. Cime du Chavalet (2 256 m), Cime du Bouchet (2 202 m) a Las Donnas (2 474 m) jsou vrcholy, ze kterých vedou vyznačené tratě i svahy určené pro volné lyžování. V blízkosti střediska zajišťují při eventuální nepřízni počasí dostatek sněhu sněhová děla.

ISOLA (2 000-2 600 m)
Novým, ultramoderním zimním střediskem, ležícím při francouzsko-italské hranici, je Isola 2 000 (2 000 m). Má veškeré znaky středisek, která byla ve vysokohorském prost-ředí vybudována podle nejmodernějších projektů. Ostré kontury budov kontrastují s měkkými formami horské přírody, architektura je čistě funkční. Klima je silně ovlivněno blízkostí Středozemního moře. Pro návštěvníky je větší atrakcí slunce a prachový sníh než divoké sjezdy a příkré svahy. Oblíbené jsou tratě na Mont Mené, Mont Saint-Sauveur, Combe Grasse nebo Col de la Valette.
VALBERG (1 430-2 100 m)
Jen 50 km vzdušnou čarou to sem mají návštěvníci francouzské Riviéry, kteří si chtějí dopřát současně i lyžařských požitků. Poměrně malé zimní středisko Valberg (1 669 m) je nejjižněji položeným lyžařským centrem Přímořských Alp. Z tohoto důvodu nemůže nikdo počítat s takovými možnostmi, jaké co do velikosti terénů nebo kvality sněhu nabízejí střediska položená více na S. Kdo však hledá dostatek horského slunce a příjemnou atmosféru, najde zde prostředí, ve kterém může strávit příjemnou dovolenou i uspokojit své lyžařské záliby. Středisko má dvě náročnější tratě, několik méně náročných a malý slalomový stadión na svahu Eguilles (1 890 m).

Francie - Savojsko

Alpy — Wed, 04 Feb 2009 17:35:03 +0000

SAVOIE (SAVOJSKO)
V Savojsku jsou četná moderní zimní střediska, ale také půvabné horské vesničky. Město Albertville je výchozím místem pro dvě údolí: Tarentaise a Maurienne. Nejmodernější a nejvýše položená zimní střediska se nacházejí v již. části této oblasti. Vše tu směřuje k jednomu vytouženému cíli: totálnímu lyžování (Ski Total).
Oblast Tarentaise, prostírající se na horním toku Isery, má 25 areálů zimních sportů, jaké snad nemají v lyžařském světě obdoby. Příkladem tu může sloužit oblast Tří údolí - Courchevel, Méribel a Les Ménuires spolu s Val Thorens - , kde více jak 200 vleků a lanovek nejmodernějších typů spojuje na 500 km upravených tratí a zároveň další stovky kilometrů lyžařských svahů mimo upravené tratě. Většina tratí je vedena nad hranicí lesního porostu.
Údolí řeky Arc proschází územím Maurienne, které je nazýváno lyžařskou oblastí budoucnosti, zejména proto, že se intenzívně pracuje na projektech lanovkového propojení obou oblastí, Tarantaise a Maurienne.
Významným impulsem pro další rozvoj Savojska je rozhodnutí Mezinárodního olympijského výboru o udělení práva na uspořádání XVI. zimních olympijských her městu Albertville. Vzhledem k charakteru a územní rozsáhlosti Savojska budou mít tyto Hry zcela netradiční organizaci.
LES ARCS (1 100-3 226 m)
Třináct let trvalo, než z několika horských chat a salaší vzniklo moderní zimní středisko Les Arcs (1 600, 1 800 a 2 000 m). Les Arcs je moderní středisko, vyprojektované ve třech poschodích, umístěné v údolí mezi Aiguille Rouge (3 226 m) a Aiguille Grive (2 732 m). K dispozici je na 57 vleků a lanovek všech typů. Rychlostní 3-4sedačky vyjíždějí do výše 2 400 m (Col de Frettes), odkud je volný výběr snadných i náročných sjezdovek. Dlouhý sjezd vede až z vrcholku Aiguille Rouge do vesnice Villaroger (1 100 m). Atrakcí svahů Aiguille Rouge je speciální trať pro rychlostní sjezdové závody (Letmý kilometr), kde jsou při mezinárodních závodech dosahovány rychlosti, značně převyšující 200 km/h. Všechnay tři poschodí Les Arcs jsou spojené silnicí, je dostatek volného parkovacího prostoru (podzemní parkování je nákladné).
LA PLAGNE (1 250-3 250 m)
Patří bezesporu mezi nejkurióznější francouzská zimní střediska; jde vlastně o 10 různých středisek na obrovském (100 km2) lyžařském území, rozděleném do dvou etáží. Horní část zahrnuje vysokohorské svahy mezi ledovcovou oblastí Dome de Bellecote (3 415 m) - nejvyšší plocha je vyhrazena pro letní lyžování (ledovec de la Chalupe) - a jednotlivými středisky ve výši 1 800-2 150 m (Plagne-Centre, Aime-la-Plagne, dále Plagne 1 800, Plagne-Bellecote, Belle Plagne a Plagne-Village). Všechna tato střediska jsou samozřejmě vzájemně propojena, tratě vedou nad hranicí lesního porostu. Nižší část leží již v zalesněném terénu, tratě tu končí při střediscích Montchavin, Les Coches, Montalbert-Longefoy na Champagny-en-Vanoise (vše ve výšce 1 200-1 400 m).Na 193 km tratí se lze dostat 83 vleky a lanovkami. La Plagne je místem olympijských soutěží pro boby a saně. Pro běžecký sport jsou vytyčeny běžecké tratě (104 km) v Plagne Village, Les Coches-Montchavin, Plagne Montalbert a Champagny.
VAL-D’ISćRE (1 840-3 650 m)
Zimní středisko, jehož rodáci získali při olympijských hrách a mistrovství světa nejvíce medailí, hlavně zásluhou Henriho Oreillera, J. C. Killyho, Marielle a Christine Goitschelových. Vedle náročných závodních tratí na svazích Rocher de Bellevarde se neustále rozšiřují možnosti pro začínající a středně vyspělé lyžaře (Tete du Solaise). Oblíbené jsou sjezdy na Grand Vallon nebo v ledovcovém údolí Prariond. Klasické vysokohorské túry skýtají Pointe de la Galise, Pas du Bouquetin nebo Roc de Bassagne. Zajímavé jsou přechody do národního parku de la Vanoise - Col de la Leisse (2 758 m) nebo Col du Palet (2 653 m). A komu nejsou svahy dost příkré, jezdí na Grande Motte (3 656 m). Na své si přijdou i milovníci prašanu a úzkých, příkrých sjezdovek v oblasti La Sache nebo Le Chardonnet (Grande Balme). Krásné jarní sjezdy na firnu vedou na Glattier, Lognan, La Tovićre a a La Daille. Val-d’Isćre (Bellevarde) bylo vybráno pro olympijské soutěže 1992 v alpských disciplínách mužů (kromě slalomu speciál, který byl určen do Les Ménuires). Velmi známá je závodní trať O. K. (Oreiller-Killy), na které se každoročně jezdí tzv. Kritérium prvního sněhu.
Poněkud odlišné je zimní středisko Tignes (2 100 m), které je školním příkladem uměle zkonstruovaného střediska zimních sportů. Skládá se ze dvou částí: líbivější Le Lavachet a uprostřed sněhu vybudovaný Val-Claret. Lyžařské svahy se nacházejí na Pointe du Lavachet, L’Aiguille Percée, Col du Palet, Aiguille Noir du Pramecou a La Grande Motte. 150 km tratí spojuje na 60 výtahů a lanovek. Husté a účelné je propojení lanovek a výtahů obou středisek (Val-d’Isćre a Tignes).
LES TROIS VALLÉES (1 300-3 200 m)
Mezi evropsky, ale i světové proslulé lyžařské oblasti patří bezesporu Les Trois Vallées (Tři údolí) .Právě zde se plně projevila francouzská koncepce budování středisek pro zimní sporty. V tomto areálu je k dispozici takřka 200 vleků a lanovek všech typů: tyčové vleky a jednoduché sedačky jsou rychlým tempem nahrazovány moderními rychlými troj- a čtyřsedačkami, šestimístnými “vajíčky”, dvě největší telekabiny na světě vedou (kapacita 180 osob) na Cime de Caron (3 196 m) a Saulire (2 738 m). Na 200 000 lyžařů se může během jedné hodiny dostat na upravené, vyznačené tratě v celkové délce více jak 600 km, nemluvě o obrovských plochách nabízejících se k volnému lyžování.
Výchozím bodem ke vstupu do tohoto lyžařského ráje je údolní město Moutiers, kde se silnice z Albertville rozděluje na dva směry: La Plagne, a dále na Les Arcs, Tignes a Val-d’Isćre; již. směrem, pak vede silnice do oblasti Tří údolí s tím, že ještě v Moutiers je třeba odbočit na horskou silnici vedoucí do údolí Belleville s vysokohorskými středisky Les Ménuires a Val Thorens.
K nejluxusnějším centrům této oblasti patří nade vší pochybnost Courchevel (1 850 m). Vzniklo podle speciálních projektů v několika výškových úrovních (1 300 Le Praz, 1 500 m, 1 650 m a 1 850 m), které jsou propojeny sedačkovými a kabinovými lanovkami. Nástuup na vějířovitě rozložené tratě je možný z hlavního “nádraží” (šestimístné gondoly) v centru Courchevel. K nejfrekventovanějším svahům patří úbočí La Saulire (2 708 m), sousední La Vizelle (2 668 m) a Col de la Loze (2 280 m). Přesunem přes Pralong nebo Creux lze přejet do kouzelné oblasti Moriond (Col de Chanrossa, 2 546 m). La Saulire slouží rovněž jako přechodové místo do dalšího údolí Méribel. V Le Praz (1 300 m) jsou vybudovány dva skokanské můstky (určené pro olympijské soutěže 1992), odtud pokračuje horská silnice přes středisko La Tania do Méribel. Pro začátečníky a opatrnější lyžaře je určena oblast Biollay s několika snadnými tratěmi. Je tu i krytá hala s lední plochou. Courchevel byl také vybrán pro ubytování všech významných hostů zimních olynpijských her 1992, zatímco blízké nové středisko La Tania pro ubytování účastníků olympijských soutěží v ledním hokeji.
Na údolní silnici mezi Courchevel a Méribel leží lázeňské středisko Bride-les-Baines, určené pro ubytování hlavních částí olympijských výprav; pro jejich přímé a rychlé spojení s Méribel je budována nová, šestimístná gondolová lanovka vedoucí přes Les Allues.
Centrum oblasti Tři údolí tvoří Méribel-les-Allues (1 400 m) a jeho výše položená součást Mottaret (1 700 m). Rozkládá se těsně na hranici lesního porostu a svou architekturou se velmi odlišuje od většiny moderních, betonových středisek, nepočítáme-li několik obytných a hotelových budov v Mottaret. Pro Méribel jsou charakteristické horské dřevěné budovy rakouského stylu, s verandami a klopenými střechami. Vyloženě sportovní Mottaret tak kontrastuje s téměř vesnickou atmosférou Méribel-les-Allues (1 400 m), které se ovšem rychle rozvíjí: nová krytá hala s lední plochou a bazénem.
Obrovské možnosti lyžování pro zkušené i méně zkušené lyžaře nabízejí vých. a záp. svahy přímo v okolí Méribel. Dopolední slunce má přednost na svazích La Tougnćte, Mont de la Challe a Roc des Marches (kouzelná je trať nazvaná Mufloni). Členité svahy pod La Saulire a Col de la Loze mají odpolední slunce a jsou též přechodovými místy ve směru do Courchevel. Dvanáctimístná kabinová lanovka otevřela nové možnosti sjezdů na Mont du Vallon. Milovníci vysokohorského lyžování přecházejí rádi přes Les Ménuires na svahy ve Val Thorens. Olympijský stadión, určený pro soutěže žen v alps-kém lyžování, má cíl přímo vedle hokejové haly v centru střediska. Podobně jako Courchevel má i Méribel své horské letiště - Altiport. Výlet na některý z blízkých ledovců a pak (za doprovodu horského vůdce) několikahodinový sjezd do údolí je zážitkem, na který žádný lyžař nemůže zapomenout.
Nejrozsáhlejší ze tří údolí je údolí Belleville, kde se nacházejí dvě střediska: Les Ménuires a Val Thorens. Celé lyžařské území je tu asi třikrát větší než v Méribel a pětk-rát větší než v Courchevel. Velké plochy přitom zůstávají pro lyžování zatím nevyužity.
Les Ménuires (1 850 m), podobně jako Val Thorens (2 300 m), patří k nejmodernějším vyprojektovaným zimním střediskům, která nabízejí návštěvníkům všem, co si mohou při svém pobytu vymyslet, včetně otevřeného bazénu s ohřívanou vodou, tenisových kurtů, kin, heren atd. Ústředním bodem v Les Ménuires je náměstí La Croisette, kde se nacházejí hotely, butiky, restaurace a hlavně údolní stanice výtahů a lanovek. Výše položenou novou čtvrtí je Reberty - Les Bruyćres a dále Les Fontanettes, vzdálené od La Croisette několik minut chůze. Také Les Ménuires má svou dopolední horu, která se nazývá La Masse, s moderní kabinovou lanovkou vedoucí až na vrchol hory a samozřejmě s četnými sedačkovými lanovkami v různých částech na V exponovaného úbočí. Z La Croisette vede na vrchol Mont de la Chambres telekabina a souběžně celá řada sedačkových rychlovýtahů i typově starších teletyčí. Přímo nad náměstím je stadión se slalomovou tratí a vedle něho velká plocha pro výuku dětí a základního lyžování i pro rekreaci středně pokročilých lyžařů.
Do Val Thorens se lze rychle dostat na lyžích přes vrchol nebo úbočí Mont de la Chambre nebo autem po silnici. Vysokohorská poloha tohoto moderního střediska (2 300 m) zaručuje velmi stabilní sněhové podmínky a široké možnosti jízdy v prachovém sněhu. Grandiózní amfiteátr lemovaný ledovci je kryt před větrem a vystaven intenzívnímu slunečnímu záření (pozor na spáleniny a oční záněty). Nejvyšší horou je tu Aiguille de Peclet, na jejíž svazích jsou připraveny vleky a lanovky, určené pro letní lyžování. Jednou z velkých atrakcí tohoto střediska je visutá kabinová lanovka na Cime de Caron (3 195 m), která naráz pojme 180 pasažérů a velkou rychlostí je dopraví na vrchol (výškový rozdíl 880 m). Velmi frekventované jsou tratě Goitschel, jejichž sedačky slouží pro přechod buď do údolí Méribel, nebo zpět do Les Ménuires.
Jednou z posledních novinek tohoto střediska je otevření nové lyžařské oblasti v údolí Maurienne (sousední údolí). Nástup je sem buď sedačkou La Monté du Fond 2 a traverzem na Rosael nebo z Caronu.
Pro ty, kdo na jaře zmeškají poslední lanovky na cestu zpět, slouží údolní cesta (Boulevard Cumin).
Zimní střediska Tří údolí tvoří ucelený rekreační systém, jehož dopravní zařízení nabízejí návštěvníkům veškeré možnosti.
VALMOREL (1 400-2 400 m)
Jako příklad vynikajícího projektu respektujícího přírodu může sloužit zimní středisko Valmorel (1 400 m), do kterého lze přijet ze silnice Albertville-Moutiers odbočením v Aigue Blanche na Les Avanchers. Budovy tu jsou horského stylu, ne více než třípatrové. Auta parkují mimo obytnou zónu. Sjezdové tratě začínají na Col du Mottet (2 403 m) a Riondet (2 392 m). Pro začínající lyžaře je vyhrazena šestihektarová plocha s dvěma pomalu jedoucími vleky a jednou sedačkou. Valmorel je spojen lanovkou s dalším střediskem St-FranÇois-Longchamp, plánováno je spojení s údolím Belleville (Tři údolí). Svahy s prachovým sněhem se rozprostírají hlavně na Roches Blanches.
LE CORBIER A LA TOUSSUIRE (1 400-2 400 m)
Odbočením ze silnice Chambéry-Albertville se lze dostat do dalšího savojského údolí - Maurienne. Na skok od St-Jean-de-Maurienne leží dvě střediska: Le Corbier a La Toussuire. Níže položené Le Corbier (1 560 m) vzniklo v r. 1967. Sedačky a vleky, startující přímo od moderních objektů střediska, vedou do rozsáhlého území, které se táhne až k ledovci St. Sorlin (3 400 m). Vhodné tratě tu najdou lyžaři všech kategorií. Mezi bývalé místní lyžařské hvězdy patří Jean Noel Augert a FranÇois Macchi.
Starší středisko La Toussuire (1 800 m) má velmi příznivou polohu pro lyžařský sport. Tratě vedou z Grand Truc (2 227 m), Tete de Bellard (2 234 m), Grande Verdette (2 115 m) a Pointe de l’Ouillon (2 432 m). Za příznivých sněhových podmínek lze absolvovat 17 km dlouhý sjezd až do St-Jean-de-Maurienne (567 m).
Le Corbier a La Toussuire tvoří spolu se střediskem Saint-Sorlin-d’Arves poměrně rozsáhlou oblast, nabízející široké možnosti zvláště pro “volné” lyžování na neprojetých sněhových pláních. Údolí Maurienne zůstává i nadále lyžařským územím budoucnosti.

Francie - Horní Savojsko

Alpy — Wed, 04 Feb 2009 17:33:35 +0000

HORNÍ SAVOJSKO (HAUTE SAVOIE)
Tato oblast leží v nejsev. části francouzských Alp. Nachází se zde nejvyšší evropský vrchol Mont Blanc (4 807 m). V Chamonix se v r. 1924 konaly první zimní olympijské hry. Na vrchol Aiguille du Midi (3 842 m) vede nejvyšší visutá lanová dráha v Evropě. Pod jménem Les Portes du Soleil (Brány slunce) se tu rozkládá jeden z největších, vzájemně propoje@LH 4
ných lyžařských areálů, zasahující až na území Švýcarska.
Vcelku lze hodnotit Horní Savojsko jako rozsáhlou oblast francouzských Alp s nejhustší sítí zimních středisek a silničních přístupů. Její blízkost k sev. a vých. sousedům (Švýcarsko, Rakousko, Itálie) padá na váhu při rozhodování o výběru lyžařských cílů.
LES PORTES DU SOLEIL (900-2 350 m)
Území o rozloze asi 400 km2, zahrnující na 24 horských masívů mezi Ženevským jezerem a horou Mont Blanc. Více jak 200 výtahů a lanovek o celkové délce 650 km dopravuje lyžaře do nadmořské výšky 2 300 m. Hlavní přístupovou trasou je dálnice od Bernu přes Vevey a dále na Morgins a Chűatel, nebo od Bernu přes Ženevu a dále na Cluses (žel. stanice) a Les Gets.
Přes svou takřka futuristickou architekturu je Avoriaz (1 800 m) jedním z těch moderních zimních středisek, která byla vybudována v souladu s charakterem horské přírody, nabízí vynikající terény pro alpské lyžování. Sjezdové tratě vedoucí až do výšek 2 350 m (Col du Fronet, Les Hauts Forts, Chavanette, Wall) jsou napojeny na další střediska této oblasti. Méně náročné sjezdování v blízkosti střediska nabízejí Le Plateau, Arare, Bleue de Lac. Motorová vozidla musí zůstat zaparkována na okraji střediska.
Typicky savojský charakter s mírně švýcarskými a tyrolskými prvky má Morzine (1 000 m). Vesnice se táhne v délce až 5 km, má přímé spojení s Les Gets a Avoriaz; k dolní stanici velké visuté lanovky (je už mimo obec) lze dojet autem nebo autobusem. Výtahy startují z okraje vesnice (Le Pléney). Náročné tratě: Nyon (2 019 m), Chamossićre. Celkem 54 vleků.
Stylově podobné, ale menší je středisko Les Gets (1 180 m). Je vlastně horským přechodem, jehož některé vleky byly budovány už počátkem 50. let. Hned za vesnicí jsou krásné slunné svahy. Doporučuje se dopolední lyžování na Mont Chéry (1 826 m), odpoledne na Chavannes nebo Ranfolly. Tratě na Col del’Ancrenaz a v napojení na Morzine jsou náročnější.
Nejsev., v údolí Abondance, leží ve výšce 1 200 m středisko Chatel, které je výtahy a lanovkami propojeno se střediskem Avoriazem i se středisky na švýcarském území. Sjezdové svahy leží na Super-Chatel (méně náročné), Linga a Combes. Nástup na lanovky a vleky (v celkovém počtu 42) je poněkud vzdálen od vlastního střediska.
Mezi další střediska této oblasti patří La Chapelle-d’Abondance (1 200 m), St-Jean-d’Alps a Montriond.
LE GRAND MASSIF (Velký masív, 700-2 500 m)
Zahrnuje čtyři zimní střediska: Les Carroz, Flaine, Samoens a Morillon. Přes velmi odlišný charakter každého z těchto středisek zaujímá toto území jednu z největších lyžařských oblastí v Evropě.
Samoens (720 m) je sympatické středisko v údolí řeky Giffre. Asi 15 min. od vesnice je dolní část kabinové lanovky, která vás vyveze do výše 1 600 m (Plateau des Saix), kde začínají další výtahy (vede sem i klikatá horská silnice). Na Pré des Saix (2 113 m) najdeme vynikající sjezdy, prachový sníh a příkrý, boulovitý terén. Je možno přejet na druhou stranu na Lac de Vernant a dále do sektoru Flaine nebo směrem na Les Carroz (1 140 m) nebo Morillon (700 m).
Beton, skály a sníh byly základními prvky ultramoderní architektury, kterou uplatnil americký architekt Marcel Breuer při projektování zimního střediska Flaine (1 600 m). Vjezd auty je sem zakázán (parkování mimo středisko). Pro lyžování se nabízejí všechny možnosti: snadné tratě (Mephisto, Faust, Lucifer) nebo náročné, jako je Les Grand Platićres (2 280 m), Tűete Pelouse (2 270 m), Tűete de Lindars (2 561 m). Oblast Gers skýtá skvělé možnosti lyžování v prašanu. Propojení na Les Carroz, Samo˝ens a Morillon.
MONT BLANC A ÚDOLÍ CHAMONIX (1 000-3 842 m)
Oblast, o níž zejména horolezci hovoří v superlativech. Pro lyžaře nabízí vcelku na 30 km náročných, 100 km středně těžkých a 40 km snadných sjezdových tratí. Mezi nejznámější střediska patří vesnice Argentićre (1 250 m) s horou Aiguille Verte (4 121 m) a jejími náročnými tratěmi. Visutá lanovka Lognan-Les Grands Montets vás doveze na nejkrásnější svahy této oblasti (Dorado), ultramoderní lanovka ve vesnici Les Praz na již. svahy La Flégćre, přímo proti Mont Blancu.
V údolí mezi Aiguille du Midi (3 842 m) a Le Brévent (2 525 m) leží metropole této oblasti Chamonix (1 035 m, 10 000 obyv.). Lze říci, že ve srovnání s jinými, novějšími francouzskými středisky tato oblast mírně zaostává co do počtu vleků a lanovek. Sjezdy Bílým údolím (Vallée Blanche) se doporučují jen ve skupinách za doprovodu horského průvodce. Do této skupiny středisek lze zařadit ještě Les Houches, malou vesnici s krásnou lyžařskou atmosférou; většina místních tratí je spíše střední a lehké kategorie.
MEGEVE (850-2 350 m)
Mezi nejpřednější zimní střediska francouzských Alp padesátých let patřilo bezesporu Megćve, dnes mondénní lázeňské místo s vynikajícími lyžařskými možnostmi: Jaillet-Christomet, Rochebrune, Mont d’Arbois, Cote 2 000, s propojením na další střediska, 43 vleků a lanovek dopravujících lyžaře až do 2 350 m. Lyžařsky méně náročné jsou svahy kolem Combloux (986 m) a St-Gervais-les Bains (500 m), odkud spojením T. M. B. (Tramway du Mont Blanc) lze dojet až na svahy v okolí Les Houches.
LES CONTAMINES (1 164-2 200 m)
Poněkud výše položená je stará vesnice Les Contamines (1 164 m), která přes postupující moderní výstavbu neztratila své kouzlo. Disponuje 25 vleky a lanovkami, středním a lehkým tratím tu vévodí Col du Loy (1 900-2 200 m).
LE GRAND-BORNARD (1 000-2 600 m)
Horský řetěz Aravis (Chaine des Aravis), rozprostírající se mezi masívem Mont Blancu a Ženevským jezerem, obepíná dvě střediska: Le Grand-Bornard (1 000 m) a sousední Le Chinaillon (1 300 m). Nejvyšší hora je Pointe Percée (2 752 m). Výchozím místem pro nástup na vleky a lanovky je Chinaillon, odkud se postupuje na La Floria (1 800 m) a Le Lachat (2 050 m). Mezi oběma středisky jezdí autobus (kyvadlová doprava). Do horského řetězu je dále vklíněno známé středisko La Clusaz (1 040 m). Lesními průseky vedou náročné tratě: Pointe des Verres (2 616 m), Massif de l’Aiguille (2 400 m), Massif de l’Etale (2 400 m) a Massif de Beauregard (1 690 m). Začátečníci se pohybují spíše na Les Joux a Le Laquais, náročnější sjezdy jsou na Aiguille a Juments (2 000 m). Prašan lze využívat hlavně v oblasti Merdassier. Při dostatku sněhu lze sjíždět až do Thones (626 m). V údolí Confins (1 450 m) jsou zajímavé tratě pro běh na lyžích. Výhodou (ale i nevýhodou) je poměrně nevelká vzdálenost od Ženevy.

Francie

Alpy — Wed, 04 Feb 2009 17:32:17 +0000

F R A N C I E
Zimní sporty ve Francii mají dvě hlavní oblasti: sev. svahy Pyrenejí a - rozsahem pětkrát větší - Alpy. Vzhledem ke své geografické poloze mají francouzské Alpy daleko pestřejší klima.
Pro větší přehlednost lze francouzské Alpy rozdělit do 4 hlavních zón: Horní Savojsko (Haute Savoie), Savojsko (Savoie), Isćre a Přímořské Alpy (Alpes Maritimes). Na tomto rozsáhlém území se nalézá více jak 400 překrásných středisek zimních sportů, s velkou paletou lyžařských výtahů a lanovek nejmodernějšího typu, jejichž počet jde dnes do čtyř tisíců. V tomto směru může Francii vážněji konkurovat již jen Rakousko. Je zajímavé, že přesto stále zůstává ve francouzských Alpách značně velká plocha panenské přírody: jen 6 % celkové rozlohy je využíváno pro provoz zimních sportů.
Francouzi jako první si uvědomili možnost finančního zisku, který by mohl plynout z lyžařského cestovního ruchu, a začali budovat lyžařská centra. Většina se jich nachází ve vyšších nadmořských výškách, kde je zajištěn dostatek kvalitního sněhu po všechny měsíce zimní sezóny. A tak vedle známých středisek, jakými jsou Chamonix, Megćve nebo L’Alpe-d’Huez, vznikly, zejména v sev. části francouzských Alp, nové, moderní komplexy, odkud výtahy, dopraví lyžaře do výšek nad 3 000 m. Vznikly tak rozsáhlé řetězy lyžařských areálů, lze využívat mnoha dopravních zařízení s jediným lyžařským pasem, platným pro všechny druhy vleků a lanovek. Na své si mohou přijít i běžci, kteří všude najdou upravené běžecké tratě, a samozřejmě i milovníci moderních horských sportů, jakými jsou lyžařský surfing, lety rogalem, padákem apod. K mimořádným sportovním zážitkům v této oblasti patří i sportovní letadla, která vynesou malé skupiny lyžařů na ledovce, odkud se pak v doprovodu zkušeného horského vůdce sjíždí do údolí. Délka a rozmanitost takového sjezdování nemá v tomto sportu obdoby. Nejnovější zimní střediska jsou pochopitelně vybavena tak, že nabízejí návštěvníkům i další druhy sportovního a společenského vyžití, včetně bazénů s ohřívanou vodou, krytých hal s tenisovými a squashovými kurty a ledními plochami a samozřejmě velké sítě půjčoven veškerého sportovního vybavení. K tomu všemu přistupuje perfektně organizovaná péče o výuku lyžařského sportu, kterou dospělým i dětem, jednotlivcům i kolektivům nabízí E. S. F. (Francouzská lyžařská škola), disponující velkým počtem kvalifikovaných lyžařských cvičitelů. Na vysoké úrovni je také péče o zdraví a bezpečnost návštěvníků francouzských Alp, zahrnující velmi dobře organizovanou horskou záchrannou službu, péči o každodenní úpravu tratí, poskytování meteorologického zpravodajství a samozřejmě pohotovostní lékařské služby.

Itálie FURLANDSKO

Alpy — Wed, 04 Feb 2009 17:31:26 +0000

FURLANDSKO
PIANCAVALLO (1 267-1 830 m)
Až do r. 1966 bylo plató hory Cavallo (2 250 m), ležící na V od Belluna, přístupné jen horolezcům. V r. 1968 byla dokončena první lanovka a v dalších letech vybudováno moderní lyžařské středisko. Dnes jsou zde ubytovací možnosti pro 8 000 osob, vleky vyvezou 10 000 lyžařů/h a upravuje se 20 km tratí. Z toho trasa Nazionale, 3 km dlouhá, s převýšením 570 m, bývá dějištěm závodů Světového poháru.
SELLA NEVEA (1 180-2 000 m)
Nejvýchodnější a nejmladší lyžařská oblast Itálie leží nedaleko dálnice Tarvisio-Udine, přímo na italsko-jugoslávských hranicích. Nachází se na úbočí Monte Canin (2 585 m). Gondolová lanovka vyváží lyžaře do výše 2 000 m, odkud vede 12 km upravovaných tratí. V plánu je propojení oblasti Sella Nevea na italské a Bovec na jugoslávské straně pohoří Kanin lanovkou přes vrchol. Realizace je závislá na jugoslávské finanční účasti. Ubytovací kapacita je 2 000 osob, kapacita vleků 4 800 osob/h.

Itálie - JIŽNÍ TYROLY A BENÁTSKO

Alpy — Wed, 04 Feb 2009 17:30:49 +0000

JIŽNÍ TYROLY A BENÁTSKO
Jižní Tyroly jsou typickou turistickou oblastí. Na jaře, v létě a na podzim jsou vyhledávány milovníky vysokohorské turistiky a horolezectví, v zimě pak zasněžené hory nabízejí nepřeberné možnosti lyžování. Oblast již. Tyrol, která až do konce první světové války patřila k Rakousku, je dvojjazyčná. Bez problémů se zde domluvíte německy. Konečně mnohá místní jména i jména obyvatel dodnes připomínají, kam tato oblast v minulosti náležela. Pro lepší orientaci na místě proto uvádíme místní názvy dvojjazyčně (italsky-německy). Osou již. Tyrol je brennerská dálnice. Hranici s Benátskem tvoří na mapě myšlená čára ležící asi 20 km sev. od spojnice měst Trento, Belluno a Udine. Pro naši orientaci je však důležitější popis jednotlivých oblastí tohoto lyžařského regionu.
V záp. výběžku Itálie, mezi Švýcarskem a Rakouskem, leží oblast Val Venosta (Vinschgauer Tal) s řadou menších lyžařských středisek. Dostupná je přes Bolzano a Merano, nebo ze S přes Passo Résia (Reschenpaß, 1 510 m) na silnici z rakouského Landecku. O něco jižněji je oblast horské skupiny Órtles (Ortler) se středisky Solda (Sulden), Trafoi a Passo Stevio (Stilfser Joch, 2 757 m). Z Val Venosta odbočuje k S Val Senales (Schnalstal) se středisky Madonna (Unser Frau) a Kurzras. V oblasti Merana nalezneme řadu středisek, z nichž nejznámější je Merano 2 000. Vých. od Merana je v oblouku dálnice mezi Sterzingem a Bolzanem rozsáhlá lyžařská oblast Val Sarentino (Sarntal) a zcela na S, v okolí Vipitena (Sterzing), Val Isarco (Eisacktal).
Na V od brennerské dálnice odbočuje u Bressanone (Brixen) významné údolí Val Pustéria (Pustertal). Silnice vedoucí údolím směřuje nejprve do města Brunico (Bruneck) a dále přes Dobbiaco (Toblach) do rakouského Lienzu. V údolí nalezneme tři významné lyžařské oblasti: okolí Brixenu se středisky Maranza (Meransen) a Válles (Vals), již. od Brunecku leží Plan de Corones (Kronplatz) a konečně okolí Toblachu s řadou menších středisek. Sev. od Brunecku vybíhá údolí Val di Túres (Tauferer Tal), které pokračuje k SV údolím Val Aurina (Ahrntal). Obě údolí jsou rovněž lyžařsky významná.
Dolomity jsou srdcem tohoto regionu. Jsou považovány za nejsvéráznější přírodní scenérii v Alpách. Rozkládají se na ploše asi 10 000 km2. Na S jsou ohraničeny údolím Val Pustéria, na V tokem řeky Piavy, na J údolím Val Sugana a na Z je hranicí řeka Adiže (Adige-Etsch) a údolí Valle di Rendena. Netvoří souvislé hřebeny, ale jsou rozptýleny do jednotlivých horských skupin. Dělí se na vých. a záp. Dolomity a Dolomity Brenta záp. od Trenta. Nejvyšší vrchol Marmolada (3 342 m) je pokryt ledovcem, který umožňuje lyžování i v létě.
Údolím Dolomitů vede velkolepá vyhlídková silnice z Bolzana (Bozen) do Cortiny d’Ampezzo, dlouhá 109 km, která prochází nejpřitažlivějšími místy tří horských údolí a překonává tři vysokohorská sedla. Vyjedeme z Bolzana směrem k soutěsce Val de Ega (Eggenschlucht), kolem jezera Lago di Carezza (Karersee), přes Passo di Carezza (Karerpaß), pokračujeme údolím Val di Fassa (Fassatal) přes středisko Canazei do nejvyššího bodu Passo Pordoi (Pordoijoch, 2 239 m). Z tohoto sedla ležícího mezi skupinami Sella a Marmolada se dostaneme prudkým klesáním do horského střediska Arabba a pak znovu stoupáme na Passo di Falzárego (2 105 m), Po projetí množství serpentin se před námi otevře známé horské středisko Cortina d’Ampezzo. Odtud pokračuje dolomitská silnice přes Passo di Tre Croci (1 808 m) a dále do oblasti Monte Cristallo a Sorapis, k vysokohorskému jezeru Misurina se známým letoviskem.
Sjedeme-li z brennerské dálnice na křižovatce Chiusa (Klausen), dostaneme se do údolí Val Gardena (Grödner Tal) s lyžařskými středisky Ortisei (St. Ulrich), St. Cristina a Selva (Wolkenstein). Sv. leží středisko Alta Badia (Abteital). Již. směrem se dostaneme přes Corvaru (Kurfar) do Arabby na dolomitské silnici. Po ní se vracíme k Bolzanu, ale v městečku Pozza odbočíme na J na Moenu, Predazzo a Cavalese, další důležitá lyžařská střediska Dolomitů.
VAL VENOSTA (Vinschgauertal, 1 470-2 700 m)
Široké údolí Val Venosta se táhne od Merana nejprve k Z, později se stáčí k S a končí hraničním průsmykem Passo Résea (Reschenpaß, 1 510 m). Údolím protéká říčka Adiže. Středem sev. části údolí je městečko S. Valentino alla Huta (St. Valentin auf der Haide, 1 470 m). Odtud vede lanovka na záp. hřeben k restaurantu Haider Alm (2 150 m). Navazující čtyři vleky zpřístupňují rozsáhlé bezlesé pláně. Nejvyšší z vleků nás vyveze až na úbočí vrcholu Eiferkopf (2 925 m), do výšky 2 700 m. Nedaleká střediska Schöneben a Rojen (1 900-2 500 m) mají široké, slunné a hlavně bezpečné sjezdovky vhodné i pro začátečníky. Dobré podmínky pro lyžování má i již. ležící středisko Vátles (Watles, 1 050-2 500 m) na úbočí stejnojmenné hory (2 557 m). Ke středisku se lze dostat silnicí z nedalekého Burgeisu až k parkovišti, odtud lanovkou Höferalm (2 068 m) a dále čtyřmi vleky k vrcholu. Celkové ubytovací možnosti údolí jsou asi 5 000 lůžek, přepravní kapacita je 10 000 osob/h. Upravuje se 40 km převážně lehkých až středně těžkých tratí. Pro běžkaře se udržuje přes 50 km stop.
ÓRTLES (Ortler, 1 600-3 450 m)
Lyžování na svazích Ortlesu patří mezi mimořádné zážitky. Není mnoho lyžařských oblastí, kde je možno lyžovat 365 dní v roce. Proto také rok od roku roste počet návštěvníků Ortleru, a to zejména v letním období. Hlavním střediskem oblasti je městečko Solda (Sulden, 1 900 m). Odtud vede lanovka na úbočí Ortlesu (3 902 m) k Langensteinhütte. Vleky vyjíždějí až do žlebu pod vrcholem, kde se dá lyžovat po celý rok. Zpět do Suldenu se sjíždí členitou tratí v širokém lesním průseku. Na opačné straně údolí vede kabinová lanovka na Schaubachhütte (2 573 m) a dále vleky na Madritsch Joch (3 128 m). Odtud vede do údolí překrásný, devítikilometrový sjezd s převýšením 1 150 m. Z nedalekého Trafoi (1 600-2 300 m), odkud pochází několikanásobný vítěz Světového poháru Gustavo Thöni, je možné se dostat na lanovku do oblasti Fur-kelhütte na rozlehlé vysokohorské pláni, kde jsou další vleky. Je odtud krásný výhled na strmé stěny Ortlesu a na celý horský hřeben táhnoucí se až k Passo de Stelvio.
Horská silnice vedoucí přes Trafoi na Passo de Stelvio (Stilfser Joch, 2 757 m) a dále na Bormio bývá v zimě často nesjízdná a také středisko letního lyžování Passo de Stelvio je v zimě mimo provoz. V letní sezóně se jezdí z průsmyku kabinová lanovka na mezistanici Trincerone (3 050 m) a dále na Livrio (3 175 m), odkud vedou vleky na úbočí Naglerspitze (3 243 m) a Geisterspitze (3 465 m). Oblast Ortlesu může ubytovat až 4 500 návštěvníků, přepravní kapacita je 10 000 osob/h. V zimě se upravuje přes 50 km sjezdovek, v létě kolem 20 km.
VAL SENALES (Schnalstal, 1 245-3 212 m)
Ještě před sto lety bylo údolí spojeno se světem jen úzkou soutěskou, v zimě neprostupně zavalenou sněhem. Dnes se dá projet 24 km z Naturns do městečka Kuzras bez obtíží po asfaltované silnici. To přispělo k prudkému rozvoji letní i zimní turistiky. V údolí vyrostly moderní hotely, ale i levné penzióny a ve většině starých selských usedlostí jsou k dispozici pokoje k pronajmutí. Nejvýznamnějším lyžařským střediskem je Maso Corto (Kurzras, 2 011-3 250 m), odkud vyjedeme kabinovou lanovkou na vrchol Grawand. Vrcholová stanice má kromě samoobslužné restaurace s fantastickou vyhlídkou také 130 lůžek pro hosty. Lanovka zpřístupňuje oblast Hochjochferneru, kde je možno lyžovat celý rok. 10 km upravovaných tratí, 6 vleků a sedaček s kapacitou 6 500 osob/h zaručují lyžování bez front. Dlouhé a prudké svahy vyhoví i těm nejnáročnějším. Velmi pěkný, ale i obtížný je osmikilometrový sjezd zpět do Kurzrasu. Pro skialpinisty s odpovídající výzbrojí jsou lahůdkou přechody na Weißkugel (3 739 m) a Similan-Hütte (3 019 m). Celé údolí má ubytovací možnosti pro 2 500 hostů a přepravní kapacitu 10 500 osob/h.
MERANO (1 250-2 400 m)
Nejvýznamnějším střediskem oblasti je Meran 2 000, ležící na úrovni kolem 2 000 m, na úbočí vrcholu Kuhleiten (2 360 m). Do střediska se lze dostat kabinovou lanovkou vedoucí z obce Schenna (650 m) na okraji Merana na Kirchsteiger Alm s navazujícím systémem lanovek a vleků. Hlouběji v údolí další lanovka vedoucí z obce Saltuzio (Saltaus, 490 m) zpřístupňuje svah hory Hirzer (2 781 m). Lyžaři si zde mohou vybrat ze 30 km upravovaných tratí všech stupňů obtížnosti ve výši 1 400-2 360 m. Nejdelší z nich vedou zpět do údolí.
Společně s dalšími menšími středisky má oblast Merano asi 20 000 lůžek, přepravní kapacitu 11 000 osob/h a 40 km upravovaných tratí, vesměs snadných.
VAL SARENTINO (Sarntal, 1 200-2 360 m)
Tato malá lyžařská oblast leží asi 30 km od Bolzana. Lyžařské terény jsou na konci údolí, nad městečkem Reinswald, odkud vyjedeme sedačkou a dále vleky až do sedla pod vrcholem Morgenrast (2 361 m). 12 km upravovaných tratí vede širokým, bezpečným terénem, který umožňuje i lyžování v hlubokém sněhu.
O něco jižněji leží Renon (Ritten, 1 200-2 260 m), na úbočí vrcholu Rittner Horn (2 260 m). Jen mírně zvlněný terén je vhodný i pro začátečníky (např. rodiny s malými dětmi) a nabízí bohaté možnosti také běžcům. V oblasti je necelých 5 000 lůžek, 32 km upravovaných sjezdovek a 73 km běžeckých tratí. Hodinová kapacita přepravy je asi 8 000 osob.
VAL ISARCO (Eisacktal, 948-2 750 m)
Jen několik kilometrů jižně od průsmyku Brenner leží malá, ale pěkná lyžařská oblast Eisacktal. Hlavním střediskem oblasti je městečko Colle Isarco (Gossensass, 1 098 m), odkud se lanovkou a vleky lze dostat k lyžařským terénům na úbočí vrcholů Weisspitze (2 749 m) a Dachspitze (2 645 m) a odtud sjet přes Enzianhütte (1 750 m) a Daxalm zpět do údolí. Další středisko lyžování na vrcholu hory Roßkopf (2 176 m) je přístupné kabinovou lanovkou z městečka Vipiteno (Sterzing). Ubytovací možnosti jsou pro 4 600 návštěvníků, hodinová kapacita je 20 000 osob, upravuje se přes 60 km převážně středně náročných tratí.
BRESSANONE (Brixen, 560-2 557 m)
Lyžařská oblast leží vých. od Brixenu, na začátku údolí Val Pustéria (Pustertal). Z Brixenu lze jet silnicí směrem k obci S. Andrea (961 m), kde je velké parkoviště a údolní stanice kabinové lanovky na Kreuztal (2 200 m). Jiná možnost příjezdu je na parkoviště v obci Palmschoß (1 790 m) a dále sedačkou, nebo po silnici až na Kreuztal, kde jsou rovněž k dispozici parkoviště. Z Kreuztalu vede systém sedačkových lanovek a vleků na vrchol Plose (2 447 m) a Pfann Spitze (2 557 m). Lyžařské terény zde leží nad hranicí lesa. Upravuje se 40 km tratí, nehledě na bohaté možnosti lyžování v hlubokém sněhu. Nejdelší sjezd zvaný Trametsch je dlouhý 9 km s převýšením 1 340 m. Je vhodný jen pro dobré lyžaře.
Maranza (Meransen, 1 414-2 512 m) je obec ležící na náhorní planině na úpatí hory Gitschberg (2 512 m). Dostat se sem lze přes obec Rio de Pustéria (Mühlbach, 775 m), kde je parkoviště, a potom kabinovou lanovkou, nebo autem až do Meransenu. Vleky a cvičné louky jsou v blízkém okolí Meransenu, zdatnější lyžaři vyjíždějí gondolovou lanovkou do výše asi 2 000 m a dále řadou vleků až na vrchol Gitschbergu. Sjezd z vrcholu zpět do Meransenu je dlouhý 6 km a výškový rozdíl je 1 100 m.
Vals (1 350-2 150 m) je dosažitelný po horské silnici z Mühlbachu. Sedačková lanovka vede z Valsu do sedla Jochtal (2 008 m). Až na hřeben vyvezou lyžaře navazující vleky. Tratě jsou zde lehké, teprve sjezd do údolí vyžaduje trochu dovednosti.
Oblast má ubytovací kapacitu 3 500 lůžek, přepravní kapacita je téměř 15 000 osob/h, upravuje se 45 km převážně lehkých tratí.
PLAN DE CORONES (Kronplatz, 835-2 275 m)
Východněji v údolí Pustertal, již. od Brunecku, leží lyžařská oblast Kronplatz (2 275 m). Kronplatz je rozsáhlý, zaoblený a bezlesý vrchol stejnojmenné hory, na který vedou la-novky a vleky ze tří středisek v údolí. Staneme-li na vrcholu, naskýtá se nám překrásný pohled na Zillertalské Alpy na S a na Dolomity na J.
Ze střediska Valdaora (Olang, 1 080 m) vede na Kronplatz sedačka a vlek, z Riscone (Reischach) kabina a sedačková lanovka a ze S. Vigilio (St. Vigil) trojsedačka. Na vrcholu pak navazuje síť 35 vleků, které dopravují lyžaře na start jejich zvolené tratě. Na Kronplatzu si svou trať najde skutečně každý. Na plochém vrcholu se sluní lyžaři začátečníci, pokročilejší sjíždějí obtížnější, šestikilometrové svahy do Olangu a St. Vigilu, zatímco zkušení lyžaři využijí sjezdovku Silvester, která se spouští velkými oblouky po pláni a ve spodní části lesním průsekem přímo k údolní stanici kabinové lanovky v Reischachu. Trasa je dlouhá 5,4 km a má převýšení 1 300 m. Na Kronplatzu je přes 90 km upravovaných tratí, z toho 36 km může být zasněženo uměle pomocí sněhových děl. Neméně bohatá je nabídka pro běžce. V údolí Brunecku i výše na svazích si mohou vybrat z asi 250 km upravovaných stop. Celá oblast má k dispozici 20 000 lůžek, vleky přepraví za hodinu 40 000 lyžařů.
DOBBIACO (Toblach, 1 170-1 540 m)
Toblach a okolí je třetí velkou lyžařskou oblastí Pustertalu. Lyžuje se zde zejména na úbočí hory Hahnspiel (2 200 m), kam se lze dostat buď sedačkou z obce Versciaco (Vierschach), nebo z nedalekého Sesto (Sexten) kabinou. Další lanovky a vleky jsou i v okolních obcích. Ubytovací kapacita oblasti činí 11 000 lůžek, vleky a lanovky odvezou 25 000 osob/h. Upravuje se přes 50 km sjezdovek a 220 km běžeckých stop.
VAL DI TÚRES (Tauferertal) A VAL LE AURINA (Ahrntal) - 900-2 200 m
Dvě navazující údolí na S od Brunecku se středisky Speikboden (900-2 200 m) a Klausberg (1 094-2 050 m). Speikboden leží na úbočí stejnojmenného vrcholu (2 517 m). Z parkoviště nad Campo Túres (Sant in Taufers, 865 m) vede dvojsedačka na Michlreis (2 000 m) a odtud trojsedačka na plato Speikboden. Zde navazují další vleky. Tratě jsou převážně náročné a vhodné pro pokročilejší lyžaře. Sjezd do údolí měří 6 km.
Z obce Cadipietra (Steinhaus, 1 052 m) vede sedačka na vrchol Klausberg (1 600 m). Odtud pokračují další vleky jednak do žlebu pod vrcholem Durrech (3 130 m), jednak na oba boční hřebeny, do výše kolem 2 050 m. V oblasti je možno ubytovat až 10 000 lyžařů, kapacita vleků je 16 000 osob/h. Upravuje se 36 km sjezdovek a 100 km sjezdových tratí.
VAL GARDENA (Grödnertal, 1 236-2 680 m)
Údolí Gardena splní lyžařům téměř každé přání. Má bohaté možnosti nejen pro sjezdaře, ale i pro běžce, skialpinisty, vyznavače jízdy v hlubokém sněhu, ctitele snowboardu a monolyží. Zvláště vítanými hosty jsou děti, které zde dostávají výrazné slevy v hotelích a na lanovkách a je zde pro ně připravena řada lyžařských školek a lyžařských hřišť. Hlavní střediska údolí jsou Ortisei (St. Ulrich, 1 234 m), odkud vede kabinová lanovka k lyžařskému karuselu na Seiser Alm (2 000 m). Zde je v provozu na 25 sedaček a vleků, které dopraví lyžaře až na úbočí vrcholu Goldknopf (2 245 m). S. Cristina (1 446 m) má lyžařské terény na Monte Pana a Mont de Seura (2 117 m), propojené navzájem i s údolím kabinovými lanovkami. Na opačné straně údolí se tyčí vrchol Seceda (2 518 m), kam vede ze S. Cristiny lanovka přes Col Raiser. Do této oblasti se lze dostat i kabinovou lanovkou ze St. Ulrichu. Ze Secedy vede do St. Ulrichu středně obtížná sjezdová trať dlouhá 8 km, s převýšením 1 200 m. Středisko Wolken-stein (1 563 m) má, na rozdíl od obou předešlých, výrazně sportovní charakter. Tři lanovky odtud vedou na vrchol Campinoi (2 254 m) k lyžařským terénům na Piz Sella a Passo Sella (Sellapaß, 2 240 m) a rovněž na druhou stranu údolí, na Danterceppies (2 300 m) a Passo Gardena (2 137 m).
Celá oblast Val Gardeny má přes 20 000 ubytovacích možností, kapacita vleků je přes 80 000 osob/h. Upravuje se 230 km sjezdovek, z nichž řada je vybavena sněhovými děly. Pro běžce je připraveno asi 200 km udržovaných stop.
ALTA BADIA (Abteital, 1 300-2 550 m)
Údolí leží přímo uprostřed Dolomitů, obklopeno impozantními stěnami skupiny Sella, Marmolada a Tofana. Hlavní střediska oblasti jsou Corvara (Kurfar, 1 568 m) a La Villa (Stern, 1 433 m). “Domácí horou” La Villy je Piz la Villa (2 077 m), spojená s obcí kabinovou lanovkou zpřístupňující rozsáhlé pláně na úbočí Piz Sorega (2 003 m) a Biok (2 078 m) s převážně lehkými lyžařskými terény. Výjimku tvoří “černá” trať z Piz la Villa do La Villa, která končí u údolní stanice kabinové lanovky a je velmi obtížná.
Ze střediska Corvara se lze sedačkovou lanovkou a vleky dostat směrem k průsmyku Gardena na rozsáhlé pláně, které jsou lanovkou, vedoucí až na vrchol Danterceppies, propojeny s lyžařskou oblastí údolí Gardena. Na opačnou stranu vede z Corvary kabinová lanovka na Crep de Mont (2 200 m) a odtud sedačka na vrchol Vallón (2 550 m). Sjezd z Vallónu napravo od sedačky a vede do v další lyžařské oblasti v okolí průs-myku Campolongo (1 873 m). Za průsmykem leží další známá lyžařská oblast Arabba.
Alta Badia může ubytovat až 12 000 lyžařů, přepravní kapacita je 53 000 osob/h. Upravuje se 130 km lehkých až středně těžkých sjezdovek a 40 km běžeckých tratí.
ARABBA (1 602-2 950 m)
Arabba patří k nejatraktivnějším lyžařským oblastem Itálie - jednak polohou v klínu nejvyšších masívů Dolomitů, jednak cílevědomým napojením na okolní lyžařské oblasti a v neposlední řadě i zcela zvláštní směsicí starobylé atmosféry a moderního lyžařského sportu. Z Arabby vede 5 kabinových a sedačkových lanovek, které vyjíždějí k lyžařským terénům na úbočí vrcholů Burz (1 943 m), Bec de Roces (2 076 m), Portados (2 158 m) a Porta Vescovo (2 478 m). Ovšem nejkrásnější lyžařský zážitek je okružní jízda po Sella Ronda. Tato trasa vede okolo masívu Sella přes čtyři průsmyky a čtyři údolí, přičemž je možné střídavě vyjíždět lanovkami nebo vleky a pak sjíždět ke stanici další lanovky. Celá trasa měří přes 50 km a sjíždí se přitom asi 8 000 m výškového roz-dílu. Zdatní lyžaři to stihnou za dopoledne, ostatní ať pro jistotu počítají s celodenním výletem. Milovníkům přírodních krás a náročného skialpinismu můžeme doporučit výlet na nedaleký průsmyk Passo Pordoijoch, odkud vyjíždí kabinová lanovka vyveze na Sass Pordoi (2 950 m). Trasa lanovky překonává toto převýšení bez jediné podpěry. Z vrcholu je nádherný rozhled po střední části Dolomitů. Většina lyžařů se odtud vrací kabinou. Jen velmi dobří skialpinisté s odpovídající výzbrojí se mohou odvážit na strmý terénní sjezd přes Pordoischarte zpět na Passo Pordoi.
Arabba má necelé 2 000 lůžek, přepravní kapacitu 23 000 osob/h a více než 50 km upravovaných tratí.
MARMOLADA (Marmolata, 1 100-3 342 m)
Královna Dolomitů má zajímavou historii. Její již. stěny byly odedávna horolezeckým rájem, lyžařská historie začíná r. 1910, kdy její sev. svahy poprvé zdolal na lyžích císařskokrálovský poručík Löschner. Rok 1932 založil tradici lyžařských závodů na Marmoladě (Marmolada-Rennen) v tehdy neuvěřitelném průměru 40 km/h. V r. 1948 se na nepreparované trati jelo 96 km/h, dnes je to již přes 100 km/h. Na oblasti Marmolady je přitažlivé především to, že i méně zkušení lyžaři se zde mohou věnovat vysokohorskému lyžování. Sev. stráně hory, ve výškách 2 100-3 300 m, jsou široké, přesto je nutné dbát výstražných značek, i bezpečné. Z údolní stanice Malga Ciapella (1 446 m) vede kabinová lanovka na vrchol Punte Rocca (3 270 m). Z průsmyku Fedaia (Paso di Fedaia, 2 057 m) se sem lze dostat sedačkou a vleky. Nejkrásnější lyžování je zde na jaře. Sedačková lanovka zpřístupňuje lyžařské terény na Passo Padón a spojuje oblast Marmolady s Arabbou. Střediskem oblasti je městečko Alleghe (1 000 m), nad nímž jsou lyžařské terény na úbočích Monte Civetta (3 218 m).
Oblast má 4 300 lůžek, kapacitu lanovek 30 000 lyžařů/h a 150 km upravovaných tratí. Lyžovat lze prakticky po celý rok.
CORTINA D’AMPEZZO (1 224-3 243 m)
Cortina d’Ampezzo je osmitisícové městečko. Místní obyvatelé je hrdě nazývají hlavním městem Dolomitů. Tradice Cortiny jako lyžařského střediska sahá dávno před druhou světovou válku, ovšem teprve zimní olympijské hry v r. 1956 jí dodaly ten správný lesk. Návštěvník proto musí počítat s vyššími cenami než v jiných lyžařských oblastech. Lyžařské terény jsou na úbočích vrcholů Tofana (3 245 m), kam vede kabinová lanovka přes Col Druscie, a Cristallo (3 216 m). Dobří lyžaři si jistě neodpustí vyzkoušet olympijskou sjezdovou trať z Tofany. Středně obtížné sjezdovky najdeme na úbočí vrcholů Tondi (2 362 m) a Faloria (2 123 m), kam se lze dostat kabinovou lanovkou a sedačkami. Začátečníci se soustřeďují na mírných pláních hory Pecol s řadou vleků. Z Passo Falzarego (2 105 m) nad Cortinou vede lanovka na vrchol Lagazuoi (2 800 m). Odtud se sjíždí 7,5 km dlouhou tratí s převýšením 1 100 m do Armentaroly.
V Cortině jsou možnosti pro řadu dalších zimních sportů (plochá dráha na ledě, lední hokej, bruslení, sáňkařská dráha, skiboby aj.). Může se tu ubytovat 22 500 návštěvníků, přepravní kapacita je 35 000 lyžařů/h, upravuje se 160 km sjezdovek a 74 km běžeckých tratí.
VAL DI FASSA (Fassatal, 1 200-2 681 m)
Mezi městečky Moéna (1 200 m) a Canazei (1 460 m) leží krásná lyžařská oblast již. Dolomitů - Val di Fassa. Lyžuje se zde prakticky všude. Z Moény vede kabinová lanovka přes mezistanici Valbona (1 830 m) na vrchol La Cuna (2 380 m), kde je napojena na systém vleků a lanovek nad střediskem Bellamonte v sousedním údolí Fiemme. Postranním údolím se z Moény dostaneme na Passo San Pellegrino (1 910 m), kde jsou rozsáhlé lyžařské terény na úbočí vrcholů Cima Uomo (3 003 m) a Col Margherita (2 513 m).
Hlouběji v údolí Fassa leží obec Vigo, ze které je možné se po silnici dostat na Passo Costalunga (Karerpaß, 1 750 m), kde je po obou stranách průsmyku řada lanovek a vleků. Nad obcí Pozza (1 320 m) jsou lyžařské terény na Buffaure (2 020 m), dosažitelné kabinovou lanovkou. Obec Campitello (1 440 m) spojuje s vrcholem Col Rodella (2 485 m) kabinová lanovka. Mezi vrcholem a průsmykem Sella jsou rozsáhlé pláně, lyžařsky silně využívané. Z Col Rodella vede do údolí nejdelší sjezdová trať oblasti, v délce 6 km, s převýšením 930 m. Z obce Canazei (1 470 m) vede další kabinová lanovka na Pecol (1 926 m). Dále se dostaneme sedačkami na pláně vrcholu Belvedere (2 423 m). Odtud se dá sjet na průsmyk Pordoi a dále do Arabby. Z obce Alba vede kabina na vrchol Ciampac (2 100 m) a odtud sedačka na vrchol Sella Bruneck (2 428 m).
Oblast může ubytovat 20 000 lyžařů, kapacita přepravy je 75 000 osob/h. Upravuje se 220 km sjezdových tratí.
VAL DI FIEMME (Fleimstal, 952-2 489 m)
Údolí na JZ od Moény má dvě hlavní střediska - Cavalese (1 000 m) a Predazzo (1 018 m). Z Predazza se lze vyjete dvojsedačkou na Doss Capel (2 266 m), kde se před námi otevírá lyžařský karusel pod vrcholem Latemar (2 752 m). Z Cavalese vede kabina k lyžařským terénům na vrcholu Paion (2 230 m). Na S od Cavalese leží Passo Lavazé (1 805 m), kde jsou ideální terény pro běh na lyžích. V zimě r. 1991 se v údolí Fiemme konalo mistrovství světa v klasickém lyžování. Ubytovací kapacita údolí je 28 500 návštěvníků, lanovky a vleky přepraví za hodinu 44 000 osob, k dispozici je 150 km upravovaných sjezdovek a 140 km běžeckých tratí. Nejznámější je 70 km dlouhá Marcialonga.

Itálie - HORNÍ ADIŽE A LOMBARDIE

Alpy — Wed, 04 Feb 2009 17:29:10 +0000

HORNÍ ADIŽE A LOMBARDIE
Lyžařský region Horní Adiže a Lombardie zahrnuje rozsáhlé území sev. Itálie, od Marmolady na V k Lago Maggiore na Z. Je tu řadu lyžařských středisek, z nichž většina je jen místního nebo národního významu, některá jsou však známá a navštěvovaná lyžaři z celé Evropy. Vých. část území je dostupná z Trenta (194 m, 95 000 obyv.), které leží na brennerské dálnici. Odtud se po horské silnici vedoucí k sev. cípu Gardského jezera dostaneme do lyžařského střediska Monte Bondone (2 179 m), které je známé pořádáním mezinárodních závodů pro mládež (Trofeo Topolino), nebo k severněji položeným střediskům Molveno (874 m), Andalo (1 040 m) a Fai della Paganella (1 030 m) na úpatí hory Paganella (2 124 m). Lyžařskou osou regionu bychom mohli nazvat silnici č. 42, která vede z Bolzana přes Slunečné údolí (Val di Sole), přes průsmyk Tonale (1 883 m), Ponte di Legno do města Édolo a dále silnicí č. 39 do Sondria. Severněji ležící střediska Bormio a Livigno jsou dostupná z Ponte di Legno přes průsmyk Gávia (2 621 m) nebo po lepší, i když delší silnici č. 38 z Tresenda na Bormio (1 225 m). Bormio je jednak významné zimní středisko s dobře zachovanými historickými stavbami ve staré části města, jednak lázně s horkými prameny, známé už za starověku. Livigno (1 818 m), ležící ve stejnojmennném údolí v blízkosti švýcarských hranic, má dobré podmínky pro lyžování, a navíc je to bezcelní oblast, kde lze levně nakoupit alkoholické nápoje, parfémy, cigarety a benzín. Toho také většina turistů pilně využívá.
PAGANELLA (864-2 124 m)
Automobilistům jedoucím od S po brennerské dálnici se několik kilometrů před Trentem vynoří na pravé straně výrazný horský hřbet s nejvyšším vrcholem Paganella (2 124 m). Výjezdem San Michele all’Adige směrem na Mezzolombardo, dostanete se do tří lyžařských středisek oblasti. Je to Fai della Paganella (1 030 m), ležící na planině na sev. úbočí Paganella, a dále Andalo (1 040 m) a Molveno (874 m) v údolí mezi záp. svahem hory a hřebenem Brenta. K lyžařským terénům pod vrcholem hory se z Fai lze dostat několika sedačkovými lanovkami; 5 km vzdálené Andalo je s vrcholem spojeno kabinovou lanovkou a trojsedačkou. Lyžařské tratě jsou zde velmi lehké až středně těžké, s výjimkou sjezdovky Olimpica, která vede podél vleků zpět do Andala, měří 5 km s převýšením 1 075 m a je velmi náročná. Z vrcholu Paganella je překrásný rozhled na protilehlý hřeben Brenta, za jasného počasí jsou na obzoru vidět ledovci pokryté vrcholy Stubaiských a Zilleralských Alp. Hlouběji v údolí ležící Molveno zpřístupňuje lyžařskou oblast na svazích Brenty. Sedačková lanovka s mezistanicí na Rifugio Pradel (1 400 m) vede až k Rifugio Montanara (1 630 m). I zde jsou sjezdovky převážně lehké. Oblast má k dispozici 14 500 lůžek a přepravní kapacitu 17 000 osob/h. Upravuje se 17 sjezdových tratí v celkové délce 26 km. V údolí je rovněž 25 km běžeckých tratí. Pro karavany je na břehu jezera Andalo kempink otevřený i v zimě.
VAL DI SOLE (682-2 585 m)
Údolí s hlavními středisky Marillćva 900, Marillćva 1 400, Folgárida, Peio a Passo Tonale (1 883 m) leží na JZ od Bolzana. Tato střediska nabízejí možnost poměrně levné dovolené při výborných sněhových podmínkách. V těchto starobylých horských městečkách je většina návštěvníků ubytována v soukromí nebo v penziónech. Obě střediska Marillćva 900 a Marillćva 1 400 (čísla znamenají nadmořskou výšku) jsou s obcí Folgárida propojena systémem lanovek a vleků a platí zde i jednotná jízdenka. Většina sjezdovek je lehkých, i když pro náročné lyžaře se zde obtížná trať (např. Dosso Marillćva nebo Pista Nera) také najde. Hlavními lyžařskými terény jsou na svazích Monte Spolverino (2 092 m) a Monte Vigo (2 180 m), odkud vedou pěkné a lehké sjezdy do údolí. Nejdelší sjezdovka Cantiere měří 6 km při výškovém rozdílu 850 m. Doporučit také můžeme sjezd z Monte Vigo do Madonny di Campiglio. Pejo ležící v bočním údolí má tradici lázní s minerální vodou, nabízí však i rozsáhlé lyžařské terény na svazích Pian di Laret. K Val di Sole patří také oblast průsmyku Tonale, která je zajímavá zejména možností letního lyžování na ledovci Presena ve výšce 3 000 m. Val di Sole má ubytovací možnosti pro 40 000 lyžařů, lanovky a vleky vyvezou za hodinu 50 000 osob, je zde 120 km upravovaných sjezdových a 45 km běžeckých tratí.
MADONNA DI CAMPIGLIO (1 550-2 500 m)
Leží v postranním údolí mezi horskými skupinami Adamello a Brenta. Lyžařské terény se rozkládají po obou stranách údolí na svazích Monte Vigo (2 180 m), Monte Spinale (2 093 m), Doss del’Sabion (2 100 m) a Palon (2 123 m). Z posledně jmenovaného vrcholu vede známá sjezdová trať 3-Tre, na které se pořádá sjezd Světového poháru. Na Monte Spinale a na Palun vedou z městečka kabinové lanovky, Monte Vigo je dostupné navazujícím systémem sedaček a vleků. Pozor ovšem na druh permanentky. Ne každá a ne vždy je platná. Pro celou oblast Val di Sole i Madonny di Campiglio platí Skirama Dolomiti di Brenta, ovšem v hlavní sezóně je o téměř 20 000 lir dražší.
Nedaleko na S od Madonny di Campiglio leží Campo Carlo Magno. Odtud vede kabinová lanovka až do sedla Groste (2 443 m) mezi vrcholy Pietra Grande (2 936 m) a Cima Brenta (3 150 m). Sedačkové lanovky v sedle Groste umožňují lyžovat do výšky 2 500 m. Odtud vede trať, 7 km dlouhá, s převýšením 1 000 m, přes Monte Spinale až k údolní stanici kabinové a sedačkové lanovky. V okolí Campo Carlo Magno je asi 30 km upravovaných běžeckých tratí.
Madonna di Campiglio je mondénní, módní horské středisko, silně navštěvované, a proto zde - zejména o víkendech - není vzácností hodinové čekání na lanovku. Středisko může ubytovat až 26 000 hostů, přepravní kapacita je 26 000 osob/h. Upravuje se přes 90 km tratí, převážně lehkých či středně obtížných.
Pinzolo (800 m) leží 12 km již. od Madonny di Campiglio. Pozoruhodností střediska je gondolová dráha na Pra Rodont (1 500 m). Moderně tvarované gondoly pro 6 osob, navržené známým italským designerem Pininfarinou, jsou údajně nejrychlejší na světě. Výškový rozdíl 700 m překonávají za necelých 5 min. Hlavní lyžařské terény jsou na svazích Doss del’Sabion (2 100 m). Pinzolo může ubytovat 12 000 lyžařů, přepravní kapacita je asi 10 000 osob/h. Upravuje se 42 km převážně lehkých tratí. Hojně využívaná je také 5 km dlouhá osvětlená běžecká stopa. Na rozdíl od Madonny di Campiglio má Pinzolo spíše sportovní a rodinný charakter.
Ponte di Legno (1 257 m) je starobylá obec záp. od průsmyku Tonale. Přímo u obce jsou lyžařské terény na svazích vrcholů Corno d’Aola (1 964 m) a Casola (1 798 m) nebo se dojíždí na nedaleký průsmyk Tonale. V obci je také 21 km upravovaných běžeckých tratí.
APRICA (1 260-2 600 m)
Leží 35 km záp., pod stejnojmenným průsmykem, ve výšce 1 722 m. Je oblíbeným tréninkovým střediskem italské sjezdařské reprezentace. K lyžařským tratím na sev. úbočí Dosso Paso (2 600 m), se lze dostat gondolovou dráhou, a sousedního Monte Filone (2 312 m) jsou středně obtížné až těžké, ale jsou dobře upravované a vedou až k hotelům, které obklopují starobylý střed obce. Aprica (1 180 m) má ubytovací možnosti pro 10 000 lyžařů a skoro dvojnásobnou kapacitu lanovek - téměř 18 000 osob/h.
BORMIO (1 225-3 000 m),
Leží v nejsevernějším cípu Lombardie, na konci údolí Valtellina, odkud pochází i u nás oblíbená odrůda vína - veltlín. Velikostí se nedá srovnat se zimními středisky Aostského údolí nebo Dolomit. Má však vše, po čem může zatoužit i ten nejnáročnější lyžař. Nesčetné lanovky a vleky vedou do výše 3 000 m, odkud se sjíždí pestrým a členitým terénem. Staré Bormio v údolí má bohatou historii. Tudy vedla cesta spojující Lombardii se severem Evropy. Nalezneme zde překrásné, zachovalé historické budovy (mnohé z nich přeměněné na muzea), kostely, termální prameny a především hospůdky s výbor-nou kuchyní. Lyžařské Bormio najdeme ve “vyšším podlaží”. Z okraje městečka vede gondolová dráha do zimního střediska Bormio 2 000, vybudovaného na slunnné planině na úbočí Cima Bianca (3 012 m). Zde se v r. 1985 konalo mistrovství světa a při té příležitosti bylo středisko obohaceno o řadu moderních a účelných zařízení. Na vrchol Cima Bianca pokračuje druhá sekce gondolové dráhy. Odtud pak vedou sjezdovky zpět do Bormia 2 000 nebo až dolů, do údolí. Lehčí tratě jsou (při pohledu shora) nalevo, v údolí pod Monte Valecetta (3 148 m), obtížnější vedou napravo přes Cimino (2 428 m), Ciuk (1 620 m) a San Pietro na okraj Bormia. Nejdelší z nich měří 10 km s převýšením 1 780 m. Bormio 2 000 je samozřejmě přístupné i po silnici, která se vine v nesčetných serpentinách vzhůru strmým svahem.
Další středisko této oblasti, Santa Caterina Valfurva (1 737 m), leží 12 km od Bormia, směrem na Ponte di Legno. Zde se v r. 1985 konala ženská část soutěží pro MS. Santa Caterina Valfurva na úpatí skupiny Ortles má rovněž bohatou nabídku středně obtížných tratí na úbočí hory Costa Sobretta (2 725 m) a nalezneme zde i vhodné terény pro vysokohorskou turistiku. Asi 20 km sev. ležící průsmyk Stelvio (něm. Stilfser Joch, 2 757 m) je jedním z nejznámějších středisek letního lyžování. Oblast Bormia má ubytování pro více než 5 000 lyžařů, přepravní kapacitu 14 000 osob/h a 80 km upravo-vaných tratí.
LIVIGNO (1 818-2 797 m)
Italové je nazývají “italským Tibetem”. Je obklopeno horskými pásmy skupiny Bernina a přístup do městečka není snadný ani dnes. Průsmyky, jimiž vedou horské silnice, leží ve výši přes 2 000 m. Teprve koncem 60. let byl dokončen tunel Munt-la-Schere, který spojuje údolí se švýcarským Engadinem. Bezcelní tradici, která značnou měrou přispívá k turistické atraktivitě Livigna, založila před více než 250 lety císařovna Marie Terezie. Údolí má příznivé klima a přes působení teplých již. větrů a častý sluneční svit má dobré sněhové podmínky dlouho do jara. Lyžařské terény se rozkládají po obou stranách údolí. Na loukách nad městečkem je řada lehkých tratí pro začátečníky a pro děti. “Carosello 3 000″ - systém lanovek, vleků a sjezdovek na úbočích Vetta Blesaccia (2 796 m) a Lago Salin (2 797 m) - poskytne plné lyžařské vyžití pokročilým a náročným. Na Lago Salin vede z údolí jedna z nejmodernějších a nejrychlejších gondolových lanovek Itálie. Na protilehlé straně údolí je Monte della Neve (2 785 m), odkud lze sjíždět buď po upravené trati, nebo po stranách panenským sněhem, jedním z nejkrásnějších sjezdů přes Monte Sponda (2 576 m) na Monte Motollino a pak pohád-kově zasněženým lesem do údolí Livigna. Běžkařům můžeme doporučit upravené tratě v romantickém a tichém bočním údolí Federia. Livigno může ubytovat 7 700 hostů, přepravní kapacita je asi 20 000 osob/h.